Jsme malá rodinná firma. Doufám, že tomu tak dlouhou dobu zůstane. Setkávám se často s řediteli velkých firem o 50, 100 nebo i 200 zaměstnancích a jsem rád, že nás je všeho všudy pět. Považuji to za počet, který zaručí náhradu chybějícího článku (nemocenská, dovolená) v případě nouze, ale také jde o loď, která lépe zatáčí. Když se rozhodneme udělat nový prospekt, tak jej dáme grafikovi a společně několik večerů ladíme, než je dílo hotovo. Nepotřebujeme schválení marketingového ředitele, názor obchodního ředitele a vyjádření firemního ekologa na použitý papír.
Tento způsob šetří síly malé firmě. Nemusíme tak akční nabídky plánovat na půl roku nebo rok dopředu, když jsme schopni je dát dohormady během 1 - 2 dnů. A to je to, co se mi líbí. Firmy z pohledu velikosti jsou jako lodě. Malý člun je mnohem lépe manévrovatelnější, než může kdy být velký tanker. Především nám to ale dává dostatek prostoru pro určitou specializaci.
Těžko někdy budeme zvládat tolik, co firmy o 100 lidech. Nikdy nebudeme mít katalog o tloušťce zlatých stránek, a proto se musíme zaměřit na pár značek a ty mít podrobně v hlavě. Je toho ovšem víc. Je zapotřebí, aby každý z nás byl pro tuto práci nadšenec. Sám tak leckdy promýšlím po večerech různé varianty řešení pro mé zákazníky, ačkoliv ti si myslí, že mají již nabídku na finální konfiguraci. Potřebuju si být jistý, že není ještě nějaké lepší řešení, které by konkrétně jejich aplikaci vyhovělo více. Pravda, výrobci z nás mají občas pár šedin, když je tlačíme do nějakých úprav, aby vše sedělo na 100%. Nicméně zastupujeme pouze ty výrobce, kteří toto vydrží. To proto máme jako vlajkové lodě Infors HT, VirTis, Genevac a SHP Steriltechnik. Protože prodej jejich produktů je živá diskuse. Případ od případu, pokaždé je to o řadě e-mailů, množství telefonátů a často i o několika návštěvách jejich sídla a výroby.
Celá tato strategie má jednu nevýhodu - sehnat takové zaměstnance. Lidi, kteří tím budou žít, a po víkendu přijdou s novými nápady namísto s protáhlým obličejem, že je zase pondělí. Znáte ten pocit, kdy se setkáte s prodejcem, kterého práce baví? Třeba nedaleko naší firmy, na Patočkově ulici, je řeznictví. Je jich tu okolo spousta, ale pouze tamní řezník dokáže hodinu povídat o vybraném kusu, dokáže poradit co na gril a jak to přesně připravit a dokáže vyhovět i speciálním požadavkům. Do jeho obchodu se stojí fronta, ačkoliv ostatní řezníci nemají špatné maso. Na něm je vidět, že ho práce baví a že jí žije.
To samé je nezbytnou nutností u nás. Je to mnohem důležitější, než počet titulů za jménem, a vůbec celé dosažené vzdělání. Bohužel, tohle nelze nikdy ověřit během zkušební lhůty. Lze pouze vyřadit ty, kteří se moc nesnaží ani během ní. Jestli dotyčný hledá práci, která jej bude naplňovat, bavit, a kterou opravdu chce dělat, nebo zda-li hledá zaměstnání, kam nezbytně musí denně od 8 - 16. hodin, aby jednou za měsíc dostal výplatu, to při pohovoru moc poznat nelze.
V tomhle ohledu je to opravdu jako s NASA. Všichni známe asi řadu dokumentů, ve kterých mluví lidé z NASA o jejich úkolech a cílech. Všimněte si, že ti lidé tím žijí. Nikdo z nich nechodí do práce jenom proto, aby dostal mzdu. Netvrdím, že by to dělali zadarmo, ale prostě nejde o jedince, kterým upadne propiska s úderem čtvrté hodiny. Ostatně mě napadá, že toto by byla třeba velmi špatná obsluha centrifugy :-)
Pro práci u nás je třeba být inovativní, umět se přizpůsobit, ale přitom dokázat zvednout ruku, když člověka něco napadne. Není sice potřeba zvládnout přetížení 6 G, ale je nutné si brát spokojenost svého zákazníka coby otázku vlastní cti. Naproti tomu lze říci, že otřesy při startu rakety Saturn V a jízda po dálnici D1 vyjde asi nastejno.